Směnka je listinným cenným papírem, do které je vtěleno právo na peněžité plnění. Není tedy na rozdíl od smlouvy důkazem o existenci práva, ale jedná se o listinu představující samotné právo. Pokud směnka zanikne, zaniká i právo na plnění s ní spojené.
Rozeznáváme dva druhy směnek. Směnka vlastní je listina, na které se výstavce zavázal, že věřiteli (remitentovi) uhradí určitou sumu peněz. Směnka cizí pak navíc obsahuje směnečníka, což je osoba, které výstavce přikazuje věřiteli uhradit určitou sumu.
Jak směnka vlastní, tak směnka cizí má zákonem předepsané náležitosti. Pokud listina tyto náležitosti neobsahuje, není platnou směnkou a nepožívá tak výhod, které s jejím vymáháním zákon spojuje. Proto je nutné pečlivě směnky sepisovat. Současně na rozdíl od smluv směnka není časově náročná na sepis a zabere zhruba půl strany textu. Proto je typicky levnější.
Nejdůležitější z výhod směnek je bezesporu rychlá vymahatelnost. Směnečný platební rozkaz trvá vydat v průměru 28 dní. Oproti tomu klasické soudní řízení trvá v průměru 275 dní. Což je téměř 10x déle. Současně, možnost obrany dlužníka je velmi limitována přísnou 15denní lhůtou pro uplatnění námitek.
Převod směnky na další osobu je typicky velmi snadný. Probíhá tzv. indosamentem, tedy zápisem na zadní straně směnky. Nový věřitel (tzv. indosatář) však nenabývá tolik práv, kolik má převodce (tzv. indosant), ale veškeré práva, které plynou ze směnky. Proto ji věřitelé rádi koupí, protože mají jistotu, že nebudou zatěžování dalšími dohodami mezi předchozím vlastníkem a dlužníkem.
Veškeré tyto aspekty činí ze směnky oblíbený nástroj nejen v obchodním styku.
